Vítejte na stránkách Julči‚ Beryho a Ali
Obrázky‚ příběhy a informace | |||||||||
|
Informace o plemenech 7. června Dneska jsme byli na návštěvě u štěňátek. Ray o ně ze začátku nejevil zájem, ale po chvíli už si od nich nechal všechno líbit a dokonce si s nima i chtěl hrát:-) Nejvíc se mu líbil Berry, za kterým občas i sám chodil a chtěl si s ním hrát. Jamie štěňata celkem ignoroval, víc ho samozřejmě zajímala Annie, které se neustále dvořil a chtěl si s ní hrát. Ale samozřejmě to zkusil i u Ambry:-D Všechny štěnda jsou úžasná, hned bych si jedno vzala:-) Fotky u štěňátek. Taky přidám do týdne nějaká videa. To napsala majitelka Raye, tatínka Berryho. Tak to jsem ráda, že se Berry má s tatínkem rád =D. Tady napíšu podrobnosti a informace o některých z plemen.Německý ovčák-Historie plemene: Nejpočetnější světové plemeno bylo prošlechtěno na základě skvělého chovného programu Maxe Von Stephanitz který proběhl koncem 19. století. Tento chovatel použil dlouhosrsté, krátkosrsté i hrubosrsté ovčáky z Bavorska, W(u s přehláskou)ttemberskaa Durynska a získla poslušné a ovladatelné plemeno. Dnes se chová ve většině zemí jako všestranný pracovní pes. Původ plemene: Něměcko Vznik plemene: konec 19. století Původní účel: ovčácký pes Nynější účel: služební pes, společník (?*), vodič tělesně postižených Průměrný věk: 12-14 let Hmotnost: 34-43 kg. Výška: 55-56 cm. * společník ..k dětem se vůbec nehodí, pokud si ho dospělí nedokážou vycvičit. Znaky: 1) Hodí se do města 2) snáší zimu 3) Spí venku 4) Dobře se cvičí (pokud se páníčkovi chce) 5) Potřebuje dostatek pohybu 6) Dobrý hlídací pes (velice ostrý)
Tak já se omlouvám, že jsem zatím stihla jen jedno plemeno, ale opisovat to z knížky to dá docela práci. Plemena budou přibývat. Jakékoli připomínky k tomuto plemenu pište do komentářů. Tak přidávám další =). Border kolie- Historie plemene: Ovčáci v hornatém skotském pohraničí používali tyto kolie po celá staletí, dnešní jméno získalo toto plemeno až v roce 1915, i když v ovčáckých soutěžích excelovala už od roku 1873 pod různými názvy. Původ plemene: Velká Británie Vznik plemene: 18. století Původní účel: pasení ovcí Nynější účel:pasení ovcí, ovčácké soutěže, výborný společník Průměrný věk: 12-14 let Hmotnost: 14-22 kg. Výška: 46-54 cm. Znaky: 1) Hodí se k dětem 2) Nehodí se do města 3) Snáší zimu 4) Spí v noci venku 5) Výborně poslouchá (když se páníček snaží =D) 6) Potřebuje dostatek pohybu Barva: červená, modře mramorovaná, černobílá, trikolor, hnědobílá, černá, hnědobílá s pálením, černobílá s pálením (Blueberry)
Briard- Historie plemene: Nejstarší počátky Birarda jsou neznámé, ale kdysi se označoval za beaucerona s hrubou kozí srstí =D. Předpokládá se, vyvinul křížením tohoto plemene s francouzským Barbetem, zřejmě předchůdcem pudla. Je pojmenován podle provincie Brie, kde střežil stáda ovcí a odkud se rozšířil po celé francii. První pes byl zapsán do plemenné knihy v roce 1885. Standard vznikl v roce 1887. Původ plemene: Francie Vznik plemene: středověk, 19.století Původní účel: stažení stád, skotů a ovcí Nynější účel: společník, služební pes Průměrný věk: 11-13 let Hmotnost: 33,5-34,5 kg. Výška: 57-69 cm. Znaky: 1) Hodí se do města 2) Snáší zimu 3) Potřebuje dostatek péče o srst 4) V noci spí venku 5) Nesnese se s ostatními psy 6) Výborný hlídač Barva: plavá, černá
Německý boxer Bojovný a sebevědomý boxer, patří k největším úspěchům velice schopných tvůrců nových plemen, kteří působili před 100 lety v Německu. Je to aktivní, silný, schopný a hravý pes.Boxer je v mnoha ohledech je ideální rodinný pes, ale po celý život si uchovává chování štěněte. Je velmi rychlý a poměrně velký, což může způsobit potíže. Plemeno je svalnaté a nebojácné, takže je vhodný jako hlídač. Součaně je vůči dětem mírný jako jehně. Je natolik přizpůsoben člověku, že není vhodné ho trvale umístit do venkovního výběhu nebo psince. Původ plemene: Německo Vznik plemene: 1850 Původní účel: hlídač, honák Nynější účel: společník Průměrný věk: 12 let Jiné názvy: Deutsche boxer Hmotnost: 25-32 kg Výška: 53-63 cm 1) Dobře snáší děti 2) hodí se do města 3) potřebuje teplo 4) nesnáší zimu 5) nepotřebuje tolik péče o srst 6) snadno se dá vycvičit
Hovawart Hovawart je klasický příklad píle německých chovatelů psů před sto lety. Ve snaze znovu vytvořit velkého hlídacího psa ze středověku, shromáždila skupina nadšených chovatelů psy z oblasti Schwarzwaldu a Harzu v Německu. Vylepšila je patrně maďarským kuvaszem, německým ovčákem a novofundlaňanem, takže vznikl elegantní, pracovní pes, uznaný v roce 1936. Hovawart je rezervovaný, ale přátelský rodinný pes, i když něteré linie mají sklon kousat ze strachu a jiné jsou poněkud bázlivé. Plemeno je učenlivé a poslušné a dobře se snáší s jinými psy i dětmi. Původ plemene: Německo Vznik plemene: středověk, 20 stol. Původní účel: střežení dobytka i domu Nynější účel: společník, hlídač Průměrný věk: 12-14 let Hmotnost: 25-41 kg Výška: 58-70 cm 1) snáší zimu 2) v noci spí venku 3) dobře se cvičí (ani bych neřekla 4) dobrý hlídač
Psí obrázky a psí příběhy... Border Kolie (Border Collie)
Hovawart
HovawardKdo je hovawart? Hovawart je sebevědomý, bdělý, veselý, bezkonfliktní, dobře ovladatelný pes, připravený bránit rodinu pána a jeho majetek. Není přehnaně ostrý, je přítulný a milující děti. Do vysokého věku je hravý mazlíček a rodinný společník, který ovšem nikdy nezapomíná na svou roli hlídače a ochránce. V rámci rodinné hierarchie rozlišuje sice jisté rozdělení rolí, není však nikdy "psem jednoho pána". Je to milý, statný a neohrožený přítel, společník a ochránce, miluje pohyb. Vůči cizím lidem mimo své území se chová s odstupem až nedůvěřivě. Hovawart je díky svému původu a nepřešlechtění velmi odolný vůči povětrnostním vlivům, jeho srst je dokonale přizpůsobena celoročnímu pobytu venku a není ani náročná na údržbu. Nejlépe je mu přímo u obydlí člověka s dostatečným prostorem pro pohyb, chov hovawarta jen v bytě nelze doporučit. Původ Jde o velmi staré německé plemeno. Název hovawart zároveň vypovídá o původu a využití tohoto plemene. Slovo vzniklo spojením německých výrazů Hof - dvůr a warten - hlídat. Často se proto hovawart překládá jako "strážce dvora". Celkový vzhled Hovawart je silný, středně velký, delší, dlouhosrstý, pracovní pes. Povaha Hovawart je uznávaným psem k všestrannému použití. Založením je to vyrovnaný a dobromyslný pes. Má střední temperament a velmi dobrý čich. Jeho harmonické tělesné proporce a zcela ojedinělá vazba na rodinu, ve které žije, jsou předpokladem jeho využití jako vynikajícího doprovodného, hlídacího, obranářského, ale i záchranářského a stopovacího psa. ČERNÉ ZBARVENÍ
Zlatý retrívr
Labradorský retrívr (labrador)
Bernský Salašnický pes
  (já vím .. tohle je Velký Švýcarský Salašnický pes...Ale je salašnický, ne? :-D
Německá doga
Irský s(v)etr a Gordons(v)etr
Čivava :-)
Najděte 5 rozdílů
Jiný název : Chihuahua :-D
Táák a příběhy budou zase zejtra...nebo pozejtří... nebo popozejtří... (bůhví jestli se jich dočkáte Příběhy Chtěla jsem sem dát jeden příběh...Dočetla jsem na desátou řádku a už jsem brečela a nemohla jsem přestat...Nemám sílu to sem dát...Nechci aby se na mých stránkách plakalo...Ten příběh skončil špatně...A takhle končej stovky příběhů pejsků po CELÝM světě! A proto se pokusím, aby "moje příběhy" nebyli moc smutný. Jestli si ten příběh chcete přečíst tak se podívejte sem... Ale varuju předem : jen pro silný povahy... http://www.arow.estranky.cz/stranka/Psi-pribehy A příběh "Jak jsi mohl" jsem četla snad stokrát...Nemůžu uvěřit, že lidi jsou (s prominutím i bez něj) takový Hovada! Blackie - jeho cesta životem - přes kopance od lidí až do útulku Anna Doležalová Život je naruby. Když jsem se narodil, svět byl jen na hraní. Ničeho jsem se nebál, byl jsem malý, ale moc odvážný. Mámu jsem kousal do ocásku, brášky jsem tahal za ucho a vrčel jsem u toho jako velký pes. Byl jsem z nás kluků nejsilnější. Byl jsem maminčin hrdina.
Bydleli jsem s maminkou a dvěma brášky v jednom rozbořeném domě. Bylo tam zima, ale když jsme se k mamince přitulili, bylo nám hned líp. Maminka nás zahřívala a olizovala a nám bylo dobře. Někdy od nás maminka musela odejít, aby přinesla něco k jídlu. My jsme rostli jako z vody a měli jsme stále hlad. Uživit 3 hladové krky, to bylo pro naší mámu dost těžké. Tak chodila shánět jídlo stále častěji a já jsem dostával brášky na starost. Musel jsem je hlídat a čekat, až se maminka vrátí. Den byl dlouhý, hráli jsme si a těšili se, až se máma vrátí. Copak nám asi zase donese ? Kus rohlíku nebo dokonce kousek buřtíku?
Jednou máma odešla a my jsme na ni jako obvykle čekali. Ten den byl nějak obzvlášť dlouhý, delší než jindy. Sluníčko už šlo spát a máma pořád nikde. Tak jsme bez mámy přečkali první noc. Bylo nám zima, choulili jsme se k sobě a moc jsme se báli. Pak přišlo ráno, zase dlouhé čekání, velký hlad a žízeň. A byla tu druhá noc. Snažil jsem se brášky uklidnit, kňučeli hladem a strachy. Sám jsem se bál, ale když mi je máma dala na starost, tak jsem se musel starat.
Věděl jsem, že tu už sami zůstat nemůžeme. Následující den ráno jsme se vydali maminku hledat. Opatrně jsme vykoukli z baráku a rozmýšleli se kam jít. Kde jen ta naše maminka může být? Šli jsme rovně, za nosem. Cesta vedla okolo nějakých domů. Ty domy byly podobné tomu našemu, akorát, že tady bylo hodně lidí. Velkých, ale i takových malých. Běželi jsme k nim a chtěli jsme si s nimi hrát. Hlavně s těmi malými lidmi. Jak nás uviděli, začali křičet. Vyděsili jsme se a chtěli utéci. Pak přiběhli ti velcí lidé a začali nás honit. Moje brášky chytili a nesli do domu. Já jsem se schoval pod nějaké staré auto, co tu stálo, a ani jsem nedýchal. Srdíčko mi bušilo a moc jsem si přál být zase u mámy. Schoulil jsem se do klubíčka a tak jsem přečkal celou noc. Stejně jsem nevěděl, kam bych měl jít. Nemohl jsem tu brášky nechat.
Ráno z toho divného domu vyběhli zase ti malí lidé a na provaze měli přivázané moje brášky. Tahali je sem a tam, kam šli oni, tam tahali brášky. Nosili je, tahali je, pak je přivázali ke stromu a někam utíkali. Už je bráškové nezajímali. Když ti malí lidi byli z dohledu, běžel jsem bráškům na pomoc. Byli celí vystrašení, kňučeli a měli hlad. Ale byli šťastní, že mě vidí. Překousali jsme provazy a utíkali pryč. Daleko od těch lidí. Tak to byla naše první zkušenost s člověkem.
 Od té doby jsme byli opatrní a lidem jsme se vyhýbali. Začali jsme žít jako naše maminka. Potulovali jsme se okolo popelnic a snažili se najít něco k jídlu. A tady jsme potkali dalšího člověka. Jako my prohrabával popelnice. Chytil nás a přivázal na provaz. Na rozdíl od těch malých lidí nás netahal. Někdy nás i pohladil a rozdělil se s námi o jídlo. Přes den jsme se s ním potulovali po městě a v noci jsme chodili spát do jiného starého baráku. Už se zdálo, že se budeme mít dobře. Maminku jsme sice nenašli, ale měli jsme svého pána.
Pak se stalo, že náš pán pil často takovou divnou vodu a potom byl na nás zlý. Tloukl nás klackem a kopal do nás. Začali jsme se ho bát. Jednoho dne nás pán odvedl k jiným podobným lidem a tam nás nechal. Dostal prý za nás nějaké peníze, za které si koupí tu divnou vodu. Už jsme ho nikdy neviděli. Moje bratříčky si odvedli cizí lidé. Mě si nechal jeden člověk, který zapáchal podobně jako náš bývalý člověk. Taky pořád křičel a motal se. Neměl mě rád, kopal do mě a nedával mi jídlo. Chtěl jsem utéci, ale on mě přivazoval. Jednoho dne, když se můj pán hodně napil té divné vody a usnul, překousal jsem provaz a utekl pryč. Už jsem nechtěl žádného člověka potkat. Všichni lidé, které jsem potkal, byli zlí. Už nechci žádné lidi.
Tak jsem se toulal několik let. Byl jsem vyhublý a někdy i nemocný. To jsem vždy zalezl do nějakého úkrytu, do starého domu, do sklepa a podobně a tam jsem tu nemoc přečkal. Když mi bylo líp, vylezl jsem ven a sháněl nějaké jídlo. Nejčastěji jsem se potuloval okolo popelnic. Tam bylo jídlo. Jednou jsem tam potkal paní. Něco mi říkala, ale já jsem radši utekl. Lidem už nevěřím. Příště byla paní u popelnic zase a nechala mi tam nějaké jídlo. Další den opět a já jsem zjistil, že se na ni už těším. Jednoho dne ke mě přišla. Já jsem se ještě bál, ale překonal jsem strach a neutekl jsem. A představte si to. Ta paní ke mně natáhla ruku, už jsem chtěl uhnout před ránou, ale.... ruka mě pohladila. Nemohl jsem tomu uvěřit. Stále jsem byl ostražitý a připravený utéci. Ta paní mě připnula na nějaký řemínek a někam mě vedla. Došli jsem k jednomu domu, kde štěkalo hodně psů. Paní mi něco říkala, pohladila mě a dala mě jiné paní. Odešla, smutně jsem se za ní otáčel. Ona mě tu nechala.
Dozvěděl jsem se, že jsem ve psím útulku. Lidi jsou tady prý hodní, nemusím se bát a je tu taky jídlo. A nikdo mě tu nebije. Přesto se tu choulím v koutě, protože lidem zatím ještě moc nevěřím. Život mě naučil nevěřit. Ale už několikrát jsem jim dovolil, aby na mě sáhli a pohladili mě. Prý tady budu do té doby, než si pro mě přijde nějaký pán. Kdo to je "pán" ? To je člověk? Já se lidí bojím, já už lidi nechci. Pejsci, kteří jsou tu delší dobu mi vyprávěli, že "pán" je hodný člověk, který mě bude mít rád. Bude mě krmit, hladit, bude se mnou chodit na procházky a já prý zase budu šťastný pes, jako jsem býval kdysi, když jsem byl se svými brášky u maminky. Mám prý zapomenout na zlé lidi, které jsem na své cestě životem potkal. Všichni prý nejsou zlí. Hezky se to poslouchá, jestli je to pravda, tak já bych to moc chtěl. Moc bych chtěl svého pána.
Tak tu na něj čekám. Nejsem malé odvážné štěně, jsem 4 roky starý psí kluk, co v životě zažil hodně špatného a co se bojí lidí. Už se ale nechci toulat a stále se skrývat. Lidi, prosím, až toho mého pána potkáte, řekněte mu, že na něj čekám tady.
 Blackie je drobnější kříženec snad labradora, černé zbarvení, stáří cca 3-4 roky. Zpočátku jsme jej nemohli pohladit, ani na něj sáhnout. Vypadá, že za sebou nemá dobré věci. Ještě dnes je velmi plachý, ostražitý. S tímto pejskem se musí jednat velmi opatrně a ostražitě - nekouše, ale bojí se. Moc by mu pomohl hodný a trpělivý páníček, který by měl pochopení pro jeho špatnou zkušenost s lidmi a pomohl by mu překonat strach.
Blackie stále čeká v útulku SEAR Olomouc. Pokud byste mu chtěli dát nový domov, kontaktujte nás na tel. 604 551696 nebo na e-mailu: koudelovav@seznam.cz.
|
)
.jpg)
(tak takhle by Alex neplaval ni kdyby jsme mu dávali dvě kila masa) 
.jpg)
Jejda..abych řekla, tak Německý dogy jsou NEJ pejsánci (sámo až po Hovíkách a Borderkách :-D)
.jpg)
Héééj Scooby je přece taky Německá doga! :-D
To jsou mety 
Dodatek: (nemá se psy nic společnýho! xD) 
Tak tohohle pejsana bych se bála :) ale fakt! Killer...:-D
Smajlíci nestačej...